zpět

Vysoká - historie

Vrch nad vsí, Miskovice, 470 m vysoký. Původně celý zalesněný. Dolováním v Kutné Hoře lesy spotřebovány na tavení rudy. Mezholezy se jmenovaly původně Mezilesí, Vysoká byla zvána těž „Belveder“ nebo „St. Johanes Baptis“. Kopec je sopečného původu, čněl do výše již v době křídového moře a na jeho svazích vznikaly usazeniny zahynulých živočichů, vápenec. Ve vrstvách horyenuského vápence jsou zkameněliny: Rohonu Radiolites, Sanctae Barbarae, korále, houby, ramenonožce a ústřice.

 

24.4.1142 vtrhl do Čech proti Přemyslovci Vladislavu II. Znojemský Konrád II., povolaný znepřátelenými pány, vedenými knížetem Načeratem (vedl spiknutí). Vladislav II. Ležel na Vyskoké. Spiklenci pod Vysokou. Vladislav zaútočil první, protože smírové jednání nevedlo k cíli (25.4.1142). Vítězství se klonilo na jeho stranu, ale někteří jeho páni zradili, volali „Spas se kdo můžeš“ a vojska krále se dala na útěk. Vladislav se snažil uniknout ku Praze a tu došlo k neprudší seči v místech nynějšího Bojiště. Padl zde i Načerat. Král unikl do Prahy. Konrádovo vojsko ho pronásledovati nemohlo, bylo unaveno, ale k obležení Prahy došlo. Příchodem německé pomoci byl Konrád nucen upustit od obléhání a ničení Prahy. V roče 1571 patří Suchdol a Vysoká Jiřímu Voděradskému z Hrušova, r. 1631 Elišce ze Žerotína. Roku 1645 pak hraběti Jaroslavu Berkovi z Lipé a Dubé a dále na jeho syny. 23.6.1666 prodán po smrti Františka Karla Berky zadlužený velkostatek z rozkazu zemského soudu Janu Šporkovi za 114.000 rýnských zlatých. Hrabě Špork byl rodem z Dellbrück ve Westfálsku. Byl obrovité postavy a pro udatnost se stal generálem jízdy z prostého vojína. Ferdinandem III. Byl jmenován (1647) svobodným pánem a obdařen statky. Za vydatnou pomoc na porážce Turků byl povýšen císařem Leopoldem I. Do stavu hraběcího (1664). Zemřel 6.8.1679. Statky odkázal synům Františku Antonínu a Ferdinandovi. František Antonín se narodil v Lysé nad Labem 9.3.1662 a byl vychován v Kutné Hoře v jezuitském klášteře. Na pražské universitě studoval filosofii a práva. Byl velkým lidumilem a milovníkem umění. Roku 1648 (30.6.) přebzal otcovský podíl s oženil se r. 1687 s Františkou Alžbětou Apolénou, šlechtičnou Wéerto von Reist. Mimo Lysou a Malešov mu patřil i Kuks, kde založil znamenité lázně (sochy a vodotrysk). V zámku roztěžském, kterýna místě bývalé tvrze postavil Jan Špork, přebýval jeho syn nyní (před světovou válkou Roztěž přestavěna v moderní sídlo). Roku 1695 dlel František Antonín Špork na léčení v Karlových Varech. Zde se seznámil s Kurfirstem Saským, pokoruním králem galským, Fidrichem Augustem, na němž vyhrál 1400 dukátů – v ceně 5600 zlatých. Jeho zbožná mysl určila hned získané peníze věnovati účelu náboženskému. Rozhodl se pro stavbu na nejvyšším bodě svého panství, na vrchu Vysoké.

Byla postavena kaple (1695-1697, v roce 1695 se stavělo deset neděl, 1696 dvacet osm a v roce 1697 deset neděl). Podle plánu neznámého italského stavitele. Kaple byla jednoposchoďová, nazvaná „Belveder“, vrch sám zván od té doby Svatojánským. Dne 24.6.1697 stavba slavnostně vysvěcena. Obřad vykonal kanovník a prelát při chrámu sv. Víta, Tobiáš Jan Becker. Sešlo se nejen mnoho šlechty, ale i téměř 20.000 lidu prostého. Ze vzácných hostů to byl: Hrabě Wrbna, hrabě Thun-Hehenstein, hrabě Romed, hrabě Halleweil, hrabě Trautmansdorf, svobodný pán z Gelenů, svob. pán Popovský, svob. pán Beneda, hraběnka Pottingová a Königsecková a jiní. Pro občerstvení poutníků zřízena kašna o obsahu 100 věder, do níž místo vody teklo víno. K pohoštění poutníků kromě 2 jelenů a jitrnic byl upečen celý vůl, vyšpikovaný kachnami, husami a koroptvemi, dále 5 tisíc bochníků pšeničného chleba a tisíc bochníků kukuřičných a 60 sudů piva. Víno zvláštní lžicí rozdával sám hrabě Špork a hrabě Wrbna. Mezi poutníky 7.000 džbánků se znakem Šporkovským. Tito přicházeli severním vchodem a po naplnění džbánků vycházeli jižní chodbou ven. Zde obdrželi chléb a medaili, chudým dostalo se též peněžní podpory. Panstvo (asi 50 lidí) hodovalo v 1. patře v sále nad kaplí. Po dobu slavnosti bylo neustále střílono z hmoždířů. Z večera byl zapálen velký ohňostroj, byly vypáleny rakety, při čemž se mnoho koní splašilo. Vážnější neštěstí se však nestalo. Rakety utvořily v oblacích znak a nápis „Vivat Joanes Comes de Wrbna“. Hosté se pak rozjížděli. Cesta do zámku roztěžského (lemována lipovými alejemi) byla osvětlena 200 hořícími hranicemi. Na upomínku svěcení této kaple byla ražena v Augsburku malá medaile (1000 kusů) ze stříbra a cínu. Na líci je znázorněna kaple na výšině, kolem níž se vinou cesty a záhony. Ze třístran přicházejí poutníci. Nápis zní: „Tres sanctam triadem“. Na rubu jest zobrazen křest Kristův a v oblacích sv. Trojice. Nápis: „Venerentur mare Joanis“. Na okraji je vyraženo: Fundavit Franc. Anto. S. R. J. Comes de Spork A. 1697. Též byly rozdávány knížky s litaniemi k sv. Janu, tištěné prý v Kutné Hoře. Pobožnosti a hodování trvalo až do neděle.

V příštím roce se konala slavnost ještě okázalejší. Počet houfnic byl rozmnožen o 15 kusů a hmoždířů o 25 kusů. Třetí a poslední slavnost byla i slavností rodinnou. Bylo to dne 24.6.1699, kdy byl pokřtěn syn majitele Vysoké, Jan František Antonín, Josef, Adam narozený v Malešově dne 10. června. Účast hodnostářů a vůkolního lidu opět přehojná, neboť majitel panství byl velmi oblíben pro svoji dobrotu a šlechetnost. Kmotři byli nejstarší muži z panství oblečení v bílém, v stáří 95, 100, 105 roků a jedna kmotra v stáří 95 roků. Nejstarší kmotr držel za ruku novorozence. Po křtu bylo požehnáno přítomným manželům, 100-letému a jeho 95-leté manželce. Pak byla upravena ve stanu pro kmotry hostina, za obsluhování přítomné šlechty. Hrabě Špork pak, jako předešlá léta, nejen přítomné častoval, nýbrž i podaroval modlitebními knížkami (mohla to být i v Kutné Hoře tištěná a Šporkem sepsaná knížka (80 stran): Pěkné Wyjádření Czwičení Křestianského aneb Šporkové Wyklady na Modlitbu Páně Pozdravení Angelské...W Rytmi uvedené). K této události vydána též medaile, která měla na líci znázorněnu kapli jako medaile předešlá, avšak po cestách přichází troje procesí. Nápis zní: Trinum Perfectumdevotio tertia reddit. Na rubu klečí po stranách oltáře, na němž leží jako oběť novorozeně, obě dcery Šporkovy. Nad nimi v oblacích sv. Trojice. Nápis zní: Hauc deus aneptet pictatem trinus et nu. Na kraji je pak vyraženo: Franc Anton. S. R. J. Comes de Spork fieri fecit A. 1699. Ražena byla ve zlatu, stříbru a cínu (průměr 31 mm, váha 16,65 g, v muzeu v Kutné Hoře).

V roce 1698 8.3. byla v Praze do desek zemských vložena a vyhotovena základní listina pro 3 poustevníky (Augustiány z Lysé, jejichž osazení trvalo až do roku 1759 a kteří tím měli zabezpečené živobytí – mimo jiné též palivo zdarma a 1 vědro sudového piva týdně).

V roce 1699 20.7. prodán Malešov – tedy i Vysoká - za 2.000.000 říšskému hraběti Antonínu Halleweilovi z Čechtic, u něhož slavnosti na Vysoké již upadaly.

Roku 1710 20.10. byl Malešov prodán za 400.000 zl. Kanovníku Würzburgskému a Bambergskému Františku Karlovi, svobodnému pánu z Osteinů a ten daroval statky svému synovci (11.10.1717) svob. pánu Jindřichu z Osteinů. Za panství Osteinů nastávaly dlouhé spory o práva poustevníků a řeholníci Vysokou opustili. Došlo k dobrovolnému prodeji hrabětem Šporkem. Vysokou koupil hrabě Ostein roku 1795 od Augustiánů za 1.500 zl. Podle prodejních dokladů patřilo k Vysoké: 41 jochů polí v ceně 776 zl. , Belveder v ceně 135 zl., dvůr v ceně 120 zl. A honitba za 20 zl. A tak připadla Vysoká (vrch) opět k malešovskému panství.

V sedmileté válce r. 1757 vystoupil na Vysokou pruský král Bedřich a shlížel a velebil okolí. Roku 1790 byla slavena poslední pouť svatojánská na Vysoké. V r.1797 byl svatostánek opatřen novou vazbou odchylnou od původního stavu. Po bitvě u Lipska (r. 1831) plály na Vysoké na počest uzavření míru ohně. Dne 30.4.1834 v desáté hodině večerní udeřil blesk do věže svatostánku a oheň vzplál. Jelikož to bylo v den pálení čarodějnic, měli obyvatelé sousedních vesnic zato, že i na Vysoké se pálejí čarodějnice a nikdo nespěchal zdolati oheň. Vše vyhořelo, co bylo ze dřeva, a zub času začal hlodat. Od té doby účinkovala lidská ruka zhoubněji a zkázněji na tuto nezaopatřenou stavbu, nežli čas a věk. V roce 1841 se konaly kolem Vysoké velké voj. Manévry, jichž se zúčastnilo na 30.000 mužů různé zbraně. Vysoká byla hájena myslivci a husary.

Po smrti Jana Bedřicha Karla Maxmiliána (1809), hraběte z Osteinu, připadly podle jeho závěti všechny statky Bedřichovi, svobodnému pánu z Dalbergu, který přijal přívlastek z Osteinů. 1818 dědí tyto statky jeho bratr „Karl Kämmerer von Worms, Reichs kreiberr von Dalberg“. Ten vládl na statcích přes 40 let, načež přešly (20.3.1859) na jeho syna Bedřicha, svobodného pána z Dalbergů. Po jeho smrti (1923) získala zbylé statky jeho dcera Marie Anna, princezna Salm-Salová s doživotním užíváním pozůstalé vdově Gabriele Dalberkové (1844), rozené hraběnky Spieglové (zemřela 6.2.1936)

Kaple zapsaná v knihách pozemkových pod bež. č. 10, katatstr 97. s vložkou 1366 patřila k panství Suchdolskému. Po pozemkové reformě přidělil státní pozemkový úřad dne 11.2.1931 vrch Vysokou s lesem, s polmi ve výměře 9,78 ha, obci Vysoké. Taková smlouva s vlastníkem nebyla uzavřena, jelikož patronát suchdolský podal odpor. Konečně dne 26.2.1932 za starosty pana Aloise Zvoníka byla postoupena obci Vysoké za cenu 35.000 Kč. Zřícenina zůstává pod dohledem státní památkové péče.

 

V roce 1868 v době táborů pod živým nebem usnesli se národně cítící občané uspořádati velký tábor lidu na Vysoké a protestovati proti Vídni. Tábor byl svolán na neděli 7.6. o 14:00 hod. Bylo vydáno Provolání zástupců šesti okresů, kteří je podepsali (Čáslav, Český Brod, Kolín, Kouřim, Kutná Hora, Poděbrady). Kutnohorským hejtmnstvím byl tábor lidu zakázán. 7.6. byl vrch Vysoká obsazen 32 četníky. Podle jedné verze byli všichni účastníci pokutováni 50 až 100 zl. r. m., popřípadě vězením. Zástupy lidí tam přišly. Druhý tábor zamýšlený na 17.7. 1868 se rovněž nekonal. Třetí tábor svolaný na 6.6.1869 rolníky z Kouřimska, Kolínska a Poděbradska byl opět úředně zakázán. Týž den časně zrána byla Vysoká obsazena 23 četníky a přístup každému zabráněn. Nový pokus byl učiněn roku 1870, kdy na den 25.6. byl svolán tábor lidu. Ani tento nebyl povolen a jen v hostinci v Miskovicích konala se večer beseda ve prospěch stavby Žižkovy mohyly. Konečně dne 3.7.1870 došlo k uskutečnění shromáždění lidu, k němuž bylo vydáno provolání s nadpisem: Občané! (text je buditelský). Provolání je podepsáno několika desítkama občanů z okolních obcí a okresů (František Brant, rolník z Miskovic, Josef Novák, rolník z Libenic, Čeněk Pospíšil, rolník z Miskovic, J. A. Prokůpek, obecní starosta z Kutlíř, Jan Říha, rolník z Miskovic, Jan Procházka, rolník z Přítoky, Josef Skalka (?), rolník z Tuchotic, Josef Procházka, rolník z Přítoky, Josef Fiala, rolník z Mezholez, Josef Komberec, rolník z Miskovic a jiní. Byla vydána rezoluce Tábora lidu na Vsoké dne 3.7.1870. Tato byla přitomným vládním komisařem c.k. zabavena a balíky tiskovin byly ukryty pod prkno sedadla. Balík byl však nenápadně a zezadu vytažen a rezoluce byla rozdávána za veselosti účastníků. Komisař tvářil se tak, jak by na zabavení zapomněl. Rezoluce byla silně proti stavu v mocnářství. Boj za samosprávu, proti vydržování armády a proti placení vysokých daní. Byly vydány cínové medajle (průměr 28 mm) a prodávány shromážděným. Nalíci byl znázorněn vrch porostlý stromy a jméno Vysoká. Na rubu nápis: „Tábor na Vysoké 2. července 1870“. Druhá medajle byla v průměru 30 mm a na líci byl znázorněn český lev a nápis: Svorně a silně. Na rubu bylo vyraženo: „Tábor na Vysoké u Kutné Hory 3. července 1870“.

Tímto táborem končí význam Vysoké, ponechané zkáze.

 

Podle starého popisu z r. 1741 byla Vysoká holý vrch ze všech stran přístupný. Tedy nebylo polí ani lesů. Na nejvyšším místě byl postaven svatostan k poctění křtitele Krista, sv. Jana, s obydlím pro tři poustevníky.

Kaple sama je postavena do čtverce se skosenými rohy a byla uvnitř vyzdobena štukatérskou prací. Hlavní oltář, postavený k východu, byl oddělen železnou mříží. Tento prostor byl 7,5 lokte dlouhý a 3,5 lokte široký. Vchod do kapla byl ze tří stran: západu, severu a jihu. Ve středu měla býti umístěna nádrž se sochou světce, zhotovená z červeného mramoru. Na klenutí bylo znázorněno zlacené slunce, z jehož četných paprsků, jakož i ze všech osmi rohů prýštila a tak uměle do nádrže padala, že nepokropila ani socho ani diváky (nezdá se dosti pravdivé). Na vrchu je nouze o vodu a v době sucha si museli poustevníci dovážet vodu z osady Vysoké nebo z Mezholez. Při vysvěcení stříkalo z tohoto vodotrysku víno a sám zakladatel měl měl otevřít první kohout. Přívodní roury (olověné) byly neviditelné a ve výzdobě ukryté. Nalezly se prý jejich zbytky v roce 1849, kdy již nebylo přístupu do místností hořejších.

V prvém poschodí byl dosti velký sál a 4 pokoje. Na všech čtyřech stranách nad vchody byly kamenné výstupky. Na stavbě se vypínala věž s vyhlídkovými okny, odkud byl čarokrásný výhled téměř na třetinu české země. V přízemí byla ještě mimo svatyně umístěna kuchyň a zásobnice se skladem. Od kaple až k velké oboře (Roztěž) vedla upravená cesta půl míle dlouhá, osázená 1.100 lípami. Střecha byla kryta šindelem (osmiboký jehlanec). Vchody v přízemí nepochybně měly vzhled jeskyně se štukovými krápníky, jejichž zbytky lze spatřit v jižním vchodu. Střed kaple byl sklenut do osmistěnu, z něhož zbyly ještě základy záklenby. Pod místností severozápadní bylo sklepení. Vstupní síně byly opatřeny valeným klenutím.

 

Plánek zříceniny na vrchu Vysoká

 

Vypsáno z brožury autora Františka Grimma: „Vysoká, vrch a zřícenina u Kutné Hory“. Zvláštní otisk z Časopisu Společnosti přátel starožitností čsl. V Praze ročník XLIV (1937), č.2. 1937 tiskem státní tiskárny v Praze.